Farnos Moravany u Brna

O farnosti

Řím­sko­ka­to­lic­ká far­nost Mo­ra­va­ny je v dě­kan­ství šla­pa­nic­kém, okres Brno-ven­kov. Do far­nos­ti pat­ří tyto obce (čás­ti obcí) Mo­ra­va­ny, Ne­bo­vi­dy a Nové Mo­ra­va­ny.

Významné dny farnosti

9. červ­na, Den vzá­jem­ných mod­li­teb far­nos­tí za bo­ho­slov­ce a bo­ho­slov­ců za far­nos­ti br­něn­ské diecé­ze.

19. září, Pouť k po­vý­še­ní Sva­té­ho kří­že v kos­te­le sv. Kří­že.

28. září, Sva­to­vác­lav­ská pouť v kos­te­le sv. Vác­la­va v Mo­ra­va­nech.

Kostel sv. Václava v Moravanech

Pří­sluš­ní­ci rodu z Kně­žic, Hru­tov­ci, za­stá­va­li od kon­ce 12. sto­le­tí úřa­dy v bí­tov­ském a zno­jem­ském hrad­ském ob­vo­du. Ně­kdy v prv­ních de­se­ti­le­tích 13. sto­le­tí vy­tvo­ři­li ro­do­vou dr­ža­vu v oko­lí Kně­žic, v nichž také za­lo­ži­li malé pro­bošt­ství pre­mon­strát­ské ka­no­nie v Že­li­vi. Do je­jich ru­kou se do­sta­ly také Mo­ra­va­ny. Nelze ale spo­leh­li­vě vy­šet­řit, kdy a za ja­kých okol­nos­tí. Je mož­né, že se tak sta­lo pro­střed­nic­tvím ně­kte­ré­ho úřa­du, jejž dr­že­li v rám­ci br­něn­ské pro­vin­cie. Sku­teč­nos­tí však zů­stá­vá, že za­lo­ži­li v Mo­ra­va­nech snad ješ­tě pozd­ně ro­mán­ský či spí­še raně go­tic­ký kos­tel. Pí­sem­né zdro­je za­čí­na­jí te­pr­ve s da­ro­va­cí lis­ti­nou z 11. lis­to­pa­du 1289. O zří­ze­ní kos­te­la se však ne­za­cho­va­ly žád­né do­kla­dy. Také v dal­ším ob­do­bí se ne­do­zví­dá­me nic o stav­bě kos­te­la, na­vzdo­ry růz­ným od­ka­zům na du­chov­ní. Jis­té je jen to, že bu­do­va kos­te­la exis­to­va­la ve své pů­vod­ní po­do­bě do roku 1758, tedy více než 500 let.

V roce 1758 za­ča­la dů­klad­ná pře­stav­ba kos­te­la. Ini­ci­a­ti­va vze­šla od bý­va­lé­ho zdej­ší­ho ad­mi­nis­trá­to­ra Kar­la Roker­ta, v této době již mod­řic­ké­ho fa­rá­ře a dě­ka­na. Kos­tel byl zce­la pře­bu­do­ván s vy­jím­kou věže a dvou s ní sou­se­dí­cích zdí. Dře­vo do­dal sta­robr­něn­ský kláš­ter a obec po­skyt­la taž­nou a ruč­ní ro­bo­tu. In­te­ri­ér kos­te­la byl vy­ba­ven dvě­ma ol­tá­ři – sv. Vác­la­va a boč­ním sv. Anny. Sou­čas­ně byla po­sta­ve­na i kost­ni­ce a část zdi ko­lem hřbi­to­va, kte­rá na­vá­za­la na za­po­ča­tou zeď z roku 1746. Vy­so­ká věž byla vy­ba­ve­na tře­mi zvo­ny.

Když v roce 1790 po­ško­dil obec sil­ný po­žár, byl za­sa­žen i kos­tel. Při opra­vě byla sní­že­na věž a opat­ře­na ho­di­na­mi. Oheň zni­čil všech­ny čty­ři zvo­ny, kte­ré na věži byly prav­dě­po­dob­ně od roku 1555. Po opra­vě kos­te­la nově po­ří­dil dva vel­ké zvo­ny Ná­bo­žen­ský fond, dal­ší dva malé zvo­ny vě­no­va­ly obec Mo­ra­va­ny a paní Cä­cil­lia ze Se­kenber­ku, stat­kář­ka z Troub­ska. Oba dva vel­ké zvo­ny ulil roku 1793 Cle­mens Ste­cher z Brna. Pa­t­ro­ny vět­ší­ho z nich byli prav­dě­po­dob­ně sva­tý Vác­lav, sva­tý Flo­ri­án a An­to­nín Pa­du­án­ský. Na men­ším zvo­nu, kte­rý je na věži mo­ra­van­ské­ho kos­te­la dodnes, jsou vy­ob­ra­ze­ni ukři­žo­va­ný Spa­si­tel s Pan­nou Ma­rií a Ja­nem pod kří­žem. Ve­d­le této sku­pi­ny je Zvěs­to­vá­ní Páně, sva­tí Ven­de­lín a On­dřej.

Za Prv­ní svě­to­vé vál­ky, roku 1917, byly zvo­ny sňa­ty z věže. Je­den malý zvon (61 kg) byl od­ve­zen a už se do Mo­ra­van ni­kdy ne­vrá­til. Vel­ký zvon (258 kg) roz­bi­li pří­mo na věži.

V roce 1922 byly na kos­tel­ní věž za­vě­še­ny dva nové zvo­ny, vel­ký zvon a umí­rá­ček. Ná­kla­dy na po­ří­ze­ní byly uhra­ze­ny téměř v plné míře z je­di­né sbír­ky. Tyto dva však roku 1942 od­vez­li na­cis­té. Těs­ně po kon­ci Dru­hé svě­to­vé vál­ky po­žá­dal fa­rář Tho­mas o je­jich na­vrá­ce­ní. Ni­kdo mu však ne­vy­ho­věl. Do roku 2001 se tedy v na­šem far­ním kos­te­le na­chá­ze­ly pou­ze sta­rý Ste­che­rův zvon z roku 1793 a dále umí­rá­ček po­ří­ze­ný po roce 1945.

V září roku 2001 byly po­ří­ze­ny zvo­ny nové, kte­ré byly uli­ty v díl­ně paní Ma­rie To­máš­ko­vé-Dy­trych­o­vé v Brod­ku u Pře­ro­va. Zvon Lud­mi­la-Zdi­sla­va da­ro­va­li kos­te­lu bý­va­li far­ní­ci – ro­dá­ci dnes ži­jí­cí v Ně­mec­ku. Zvon Vác­lav-Voj­těch je da­rem na­šich dob­ro­din­ců, far­ní­ků a ne­ma­lou část­kou při­spěl i Obec­ní úřad Mo­ra­va­ny.

Kostel sv. Kříže v Nebovidech

Ne­bo­vid­ský kos­tel je za­svě­ce­ný svát­ku Na­le­ze­ní sv. Kří­že (3. kvě­ten), avšak pů­vod­ní před­po­klá­da­né za­svě­ce­ní prav­dě­po­dob­ně od­po­ví­dá svát­ku sv. Ka­te­ři­ny Ale­xan­drij­ské (25. lis­to­pad). Jed­no­lod­ní stav­ba ob­dél­ní­ko­vé­ho pů­do­ry­su s pra­vo­úh­lým kně­žiš­těm nese nad zá­pad­ním zá­vě­rem lodi zvo­ni­ci se dvě­ma zvo­ny. Zvon zho­to­ve­ný ke cti sv. Vác­la­va je dí­lem Fran­tiš­ka Hille­ra z roku 1822 a dal­ší zvon zho­to­ve­ný na ná­kla­dy man­že­lů Mar­ti­na a Mag­da­lé­ny Pi­lá­to­vých roku 1943.

I když před­po­klá­dá­me, že kos­tel v Ne­bo­vi­dech exis­to­val již ve 13. sto­le­tí, pí­sem­né pra­me­ny o něm ho­vo­ří až od sto­le­tí čtr­nác­té­ho. Ori­gi­nál smlou­vy mezi pro­boš­tem Ja­nem Mu­n­kou a br­něn­skou ka­pi­tu­lou do­klá­dá, že byl po­vý­šen na far­ní roku 1329 zá­slu­hou brat­ří Mi­ku­lá­še a Pet­ra z Ne­bo­vid.

Po­kud se týká sta­veb­ní his­to­rie pa­mát­ky, víme, že v po­čá­teč­ní fázi vý­stav­by kos­te­la vznik­la po­dél­ná loď s ne­kle­nu­tým stro­pem a jed­no­du­chým kně­žiš­těm, je­hož po­do­ba nám není zná­ma. Do­cho­va­ly se nám však ty­pic­ké sta­veb­ní prv­ky z této doby jako např. ka­men­né zdi lodi kos­te­la, okén­ka s půl­kru­ho­vý­mi zá­klen­ky v ješ­tě ro­mán­ském sty­lu, již­ní ka­men­ný vstup­ní por­tál.

Při­bliž­ně ve 2. tře­ti­ně 14. sto­le­tí do­šlo k prv­ní go­tic­ké pře­stav­bě. Pů­vod­ní kně­žiš­tě bylo zbou­rá­no a na­hra­ze­no po­dél­ným presby­tá­řem s pra­vo­úh­lým zá­vě­rem za­kle­nu­tým va­le­nou hro­to­vi­tou klen­bou. Roz­sah pů­vod­ní­ho stře­do­vě­ké­ho pro­sto­ru dnes do­klá­da­jí vněj­ší ná­rož­ní pi­lí­ře.

Ve dru­hé tře­ti­ně 14. sto­le­tí od­dě­lil loď od kně­žiš­tě nový ví­těz­ný ob­louk. Po pra­vé stra­ně se za tri­um­fál­ním ob­lou­kem na­chá­zí vchod do v té době při­sta­vě­né sa­kris­tie zdo­be­ný níz­kým sed­lo­vým go­tic­kým por­tál­kem s ka­men­ným ostě­ním. Ve zdi­vu již­ní zdi kně­žiš­tě jsou umís­tě­ny vý­klen­ky se­di­le ob­dél­né­ho tva­ru s ši­ro­ce ro­ze­vře­ným lo­me­ným zá­klen­kem. Dále sank­tu­ári­um s troj­lis­tým ob­lou­kem z cih­lo­vých tva­ro­vek. Na tzv. sta­rou sa­kris­tii s va­le­nou klen­bou na­va­zu­je sa­kris­tie nová, plo­cho­stro­pá s ob­dél­ní­ko­vým pů­do­ry­sem (1936). V kon­ci 15. sto­le­tí bylo nad­sta­vě­no zdi­vo lodi, za­zdě­na pů­vod­ní okna a loď za­kle­nu­ta sí­ťo­vou klen­bou.

Roku 1821 byla ke kos­te­lu při­sta­vě­na již­ní před­síň a scho­diš­tě. Opra­vu si vy­žá­dal po­žá­rem zni­če­ný krov a věž, je­hož dneš­ní po­do­ba nese le­to­po­čet 1908.